Povinnosti vyplývající z AML zákona nadále platí, povinné osoby musí pracovat s údaji o skutečném majiteli

Zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (AML zákon) ukládá tzv. povinným osobám řadu povinností směřujících k prevenci a odhalování praní špinavých peněz a financování terorismu. V srpnu 2025 však Nejvyšší soud rozhodl, že povinnost zapisovat skutečného majitele právnických osob a svěřenských fondů do Evidence skutečných majitelů je v rozporu s Listinou základních práv EU, a označil ji za protiprávní. Nabízí se proto otázka, jaký vliv má toto rozhodnutí na povinnosti povinných osob podle AML zákona.

Povinnými osobami se podle AML zákona rozumí subjekty, jejichž činnost je spojena s nakládáním s finančními prostředky nebo majetkovými hodnotami třetích osob. Typicky se jedná o banky, pojišťovny, směnárny, realitní zprostředkovatele, auditory, notáře, advokáty, účetní a daňové poradce.

Při práci s klienty musí povinné osoby uplatňovat opatření zejména v těchto oblastech:

• identifikace klienta,

• kontrola klienta,

• archivace údajů,

• oznamování podezřelých obchodů,

• nastavení systému vnitřních zásad a vyhodnocování rizik.

Tato opatření spočívají především ve ztotožnění klienta, prověřování původu finančních prostředků, porozumění jeho obchodním aktivitám a včasném rozpoznání podezřelých obchodů. Podezřelý obchod může být vyhodnocen na základě různých indicií, například pokud:

• klient disponuje prostředky, které zjevně neodpovídají povaze nebo rozsahu jeho podnikání,

• transakce postrádá ekonomickou logiku,

• účet je používán jiným způsobem, než ke kterému byl zřízen,

• klient odmítá součinnost nebo kontrolu.

Pokud nejsou tyto znaky podezřelosti vyvráceny, vzniká povinné osobě povinnost oznámit podezřelý obchod Finančnímu analytickému úřadu, případně příslušné profesní komoře.

Součástí identifikace a kontroly klienta je rovněž povinnost zjišťovat údaje o skutečném majiteli prostřednictvím Evidence skutečných majitelů. Pokud skutečný majitel v evidenci uveden není, nebo má povinná osoba důvodné pochybnosti o správnosti zapsaných údajů, musí na tuto skutečnost klienta upozornit. Neodstraní-li klient nesrovnalost bez zbytečného odkladu, je povinná osoba povinna oznámit ji příslušnému soudu.

Po rozhodnutí Nejvyššího soudu vyvstaly pochybnosti, zda se něco mění v povinnosti povinných osob při kontrole Evidence skutečných majitelů. Finanční analytický úřad však k této otázce vydal stanovisko, ve kterém jednoznačně uvedl, že postup povinných osob podle AML zákona zůstává beze změny. Povinné osoby tedy musí i nadále zjištěné nesrovnalosti v Evidenci skutečných majitelů oznamovat příslušnému soudu.

Pokud jde o samotnou povinnost zápisu skutečného majitele právnických osob a svěřenských fondů, Ministerstvo spravedlnosti avizovalo její obnovení. Důvodem je plánované znepřístupnění Evidence skutečných majitelů široké veřejnosti od 17. prosince 2025. Přístup do evidence budou mít nově pouze vymezené subjekty, zejména evidující osoby, orgány veřejné moci, povinné osoby dle AML zákona a další instituce určené zákonem. Současně se připravuje novela zákona o evidenci skutečných majitelů, která do českého právního řádu promítne nové znění evropské AML směrnice. Po omezení veřejného přístupu tak dojde k opětovnému vymáhání sankcí za porušení povinností stanovených zákonem o Evidenci skutečných majitelů.

Připravilo pro vás BINEO